O mně a kreslení
Narodila jsem se do rodiny, jejímiž hlavními hodnotami a aktivitami bylo dobré a užitečné vzdělání, četba knih, poctivá práce, rodinný život a setkávání se s příbuznými, práce na zahradě, poznávání země české a slovenské při každoroční dovolené pod stanem, zdravý pohyb a sport v přírodě a kulturní život na úrovni v okresním městě dostupného divadla, filmu, hudby, tance a jiných společenských událostí. Takže jsme se u nás doma rozhodně nenudili.
Odmalička jsem byla rodiči podporována ve všech možných aktivitách a zájmech, takže jsem se mohla všestranně rozvíjet a mé zájmy byly opravdu všelijaké. Chtěla jsem do všeho nahlédnout, vše mě zajímalo. Získala jsem základní vzdělání v hudbě (5 let hry na klarinet a zpívání v pěveckém sboru jako dítě i v dospělosti), prošla jsem si závodním sportem (6 let závodního plavání), přírodovědným kroužkem, kroužkem zaměřeným na ruční tradiční tvorbu (paličkování, zdobení kraslic, drhání, keramika), výtvarným kroužkem (příprava na přijímací zkoušky na krajinnou architekturu nebo restaurátorství), dramatickým kroužkem, později intenzivní kurzy angličtiny, společenským tancem, chodila jsem do divadla, kina, na výstavy, koncerty, tančit na plesy, četla jsem hromady knih, jezdila jsem na kole, na lyžích, chodila po horách, jezdila na vodu, hrála volejbal, cestovala, jezdila na letní hudební festivaly atd.
Dnes si zpětně uvědomuji, že to, co bylo pojítkem většiny toho, co jsem kdy dělala a dělám a to, co pro svůj život potřebuji, je KRÁSA a HARMONIE. Milovala jsem a stále miluji krásné obrazy, barvy, nábytek, oblečení, šperky, západy slunce, výhled z vrcholků hor na mraky, prostě vše co je krásné a harmonické pro oko. Miluji krásnou a naplňující hudbu a slovo, vše co je krásné a harmonické pro ucho. Miluji krásné vůně květin, stromů, země, vody, větru, slunce, esence, vše co je krásné a harmonické pro čichové buňky. Miluji vychutnat si chuť toho co jím, chuť kvalitních a čerstvých potravin, všeho co je krásné a harmonické pro chuť. Miluji doteky, ráda si sahám na svět, na kameny, stromy, obilí, květiny, hlínu, lidi, vlasy, kůži, miluji vše co je krásné a harmonické pro hmatové buňky mého těla. Skrz své smysly vnímám svět a život, skrz své smysly jsem se životem propojena a když jsou mé smysly naplňovány krásou a harmonií, jsem jimi plněna i já. Krása a harmonie vstupuje ze světa i do duše. Postupem času jsem začala vidět krásu a harmonii i tam, kde mě dříve nenapadlo ji hledat a počet toho, co vnímám jako ošklivé se snižuje zcela úměrně tomu, jak se spojuji sama se sebou a se Životem, jak vnímám, že vše tady na Zemi má své místo a smysl.
V základní výtvarné tvorbě jsem měla vždy podporu.
Doma jsme běžně s mamkou a sestrou vyráběly vystřihovánky a skládanky z papíru, zvířátka z kaštanů, obrazy z podzimních listů, ze sypaného písku, adventní věnce, svícny, aranžovaly jsme květiny, pletly, háčkovaly, vyšívaly, šily oblečení, malovaly na látku, batikovaly, mamka nám jako malým dokonce vyráběla panenky a šité loutky a další spoustu krásných věcí. Zručnost byla u nás doma jakousi samozřejmostí a nebyla považována za nic výjimečného.
Když jsem se ale chtěla malování a kreslení věnovat víc a uvažovala jsem např. o studiu oděvního návrhářství, krajinné architektuře nebo restaurování obrazů, tak jsem sice mohla chodit do výtvarného kroužku, ale bylo mi řečeno, že u nás v rodě nikdo neměl výraznější výtvarný talent, že sice krásně kreslím reprodukce, ale udělat něco svého je jiná věc. Tehdy jsem tomu uvěřila, netušila jsem ještě, že vlastní tvorba bývá často až dalším krokem po naučení se technik a taky mě tehdy nenapadlo, že přeci nemusím být rovnou akademickou malířkou. Kdybych se rozhodla pro hudbu, asi by to bylo snadnější, muzice se přeci jenom věnuje děda, strýc a také táta v mládí.
Šla jsem studovat biologii (která mě moc bavila) a dál vyráběla ručně přání k vánocům, narozeninám, kreslené pozvánky na oslavu narozenin, malovaná trička jako dárky apod. V roce 2004 jsem začala jezdit na sebepoznávací semináře a začala se zajímat o energetické léčení. V té době jsem se setkala poprvé s intuitivní kresbou, s vyjadřováním vnitřních pocitů kreslením a s tím, že je možné kreslit léčivé energetické obrázky. To dodalo všemu další rozměr, který tam předtím chyběl. Koupila jsem si kvalitní olejové křídy a skicák, rozhodla jsem se, že mi to za to stojí a začala jsem zkoušet kreslení jinak. Nešlo o výsledný efekt vnější, ale šlo o proud zevnitř. Kreslení mi pomáhalo a pomáhá vyjádřit sama sebe, toho co se ve mně odehrává a kromě toho jsem kreslila a kreslím spoustu obrázků z lásky pro přátele a rodinu jako dárky. Na cestě duchovní transformace jsem procházela a procházím různými obdobími a i v dobách, kdy to bylo pro mě hodně těžké, jsem si postupně uvědomila, že i když mi všechno kolem připadalo nesmyslné a prázdné a byla jsem oddělená od všeho a všech, tak při kreslení jsem byla se sebou vždycky spojená tak, jak to bylo v danou chvíli možné samozřejmě. Při kreslení v sobě pociťuji klid a mír, zastavení se.
Při kreslení cítím velkou podporu mého dedečka Josefa, otce mého táty. Kdo by měl víc vědět o niterním malování než on? Vesnický pekař, který pocházel z chudé rodiny z jedenácti dětí, který celý život pracoval rukama, zdánlivě ničím zvláštní ani výjimečný, malování ho rozhodně nikdo neučil ani ho v tom nepodporoval a přeci, můj děda krásně maloval. Jen jsme si toho zapomněli všimnout. Kolem jeho malby na zdi u vchodu do domu jsme chodili tak často, že už jsme ji přestali vidět a malba na zdi kolem vany v koupelně se stala také samozřejmostí. Později bylo spíš nepříjemné, že z ní voda vymílala omítku a ta pak škrábala při koupání na kůži. Děda kreslil krásné obrázky do památníků obyčejnými fixami a babička k tomu psala krásná a moudrá slova. Mamka má taky výtvarný talent, ale taky si toho zapomněla všimnout v porovnávání s profesionálními výtvarníky. No a já nekreslím dokonale ani profesionálně a vůbec mi to nevadí, kreslím ze srdce a ze sebe, kreslím, protože mě to baví a věřím, že je to z toho cítit.